Začal jsem hubnout a ejhle hubnu!
Mám výšku 180 cm a měl bych tedy vážit bajvoko do 80ti kilo. Když jsem se před třiceti lety ženil, vážil jsem 74. Jó, kde že ty časy jsou. Přestal jsem sportovat, jako programátor jsem toho taky moc nenaběhal a tak šla kila nahoru. Nebylo to hned, ale s každými Vánocemi jsem dvě až čtyři kila přibral. Dlouho se mi dařilo je zase na jaře shodit. A tak léta šla a já se úspěšně každé jaro vrátil alespoň k číslu 82. Ale pak se cosi zvrtlo.
Najednou jsem měl 87 a na jaře jsem se dostal jen na 84. Řekl jsem si: "taky dobrý" a nechal to být. Netušil jsem, že to je jen začátek. Další Vánoce to vyskočilo na 89 a já to zase srazil na 86. Říkal jsem si: "do těch devadesáti to je pořád dobrý" a byl jsem v klídku. Jenže to nějak nevyšlo a najednou to bylo přes devadesát.
"A sakra", vydechl jsem letos posledního února, když jsem se odvážil vlézt na váhu. "Tak 95? To už je trochu moc, ne? Od zítřka hubnu!"
Proč to píšu? Zjistil jsem, že to jde a není v tom žádná dřina. Tedy, není to úplně samo, ale jde to. Prvního března 2013 jsem tedy měl váhu 95 kilo a pevné odhodlání s tím něco udělat. No fajn, to už je skoro deset kilo dole, že jo! Kéž by.
Co mi bylo jasné hned na začátku je to, že to nepůjde nějakou dietou. Bože, nesnáším diety! Musím na to jít z druhé strany. Prostě začnu pomalu měnit svůj jídelníček a přidám víc pohybu a bude. Jaro je ideální, všechno kvete, začíná být spousta ovoce a zeleniny.
První, co jsem udělal je to, že jsem začal víc pít. Do sklenice vody jsem vždy vymáčkl pár kapek citrónu - živého citrónu. Vyřadil jsem mléko, jogurty (nebo spíše ta dochucovadla a dobarvovadla, co drží pohromadě želatinou a ještě něčím, o čem nechci raději přemýšlet). A... nic. Vlastně přece jen něco - cílil jsem se lépe. Ale váha šla dolu jen o půl kila během jednoho celého týdne. Nic moc.
Přidal jsem ovoce a zeleninu. Začal jsem si ji také mixovat. Přidával jsem lžičku medu a trochu těch ovesných vloček. Výsledek byl "úžasný" - pátého dubna jsem měl 96! Tedy o kilo víc, než na začátku. Tak tudy cesta asi nevede.
Pak jsem si řekl, že budu také trochu "naslouchat" svému tělu. Ale nic jsem neslyšel. Pak jsem si jedno odpoledne koupil čabajskou klobásu a celou jsem ji snědl k večeři s třemi houskami. Ta lahoda! Jenže ouha, celou noc se ve mě ta klobása honila s kdoví čím. Měl jsem pocit, že prošťourala úplně všechny zákoutí mých útrob. Ráno jsem byl nevyspalý, nafouklý jak meteorologický balón, pálila mě žáha a vůbec. Střeva se trochu uklidnila až v před obědem. Když jsem stál u okénka a koukal na ty tři nabídky, tak si říkám: "jen nééé maso!" Vzpomínka na klobásu byla ještě příliš čerstvá. A tak, jsem si dal cosi bez masa. Naštěstí chodím do jídelny, kde je skoro vždy jedno bezmasé jídlo a hlavně různé druhy salátů - beru si vždy dva. Už si nepamatuji, co to bylo za jídlo, ale pamatuji si, že mi bylo fajn a dokonce i hodinu po jídle, kdy jinak mívám tzv. postgastrální demenci.
A tak jsem si řek, že to bude další krok. Vynechám přes týden maso. Prostě si na oběd dám bezmasou nabídku. Vynechám maso na snídani i na večeři. Teda až na jednu výjimku a tou jsou ryby. Nemyslím rozemleté ploutve upravené do předsmažených tyčinek, ale normální rybu, tu já fakt můžu.
Každým dnem jsem se cítil líp a váha se pomalu začala vydávat na cestu dolů. Super, u toho to zůstanu. Tu a tam rybička, víkendy nemám úplně pod kontrolou, ale dá se ubrat masa a přidat zeleniny.
Přestal jsem mixovat ovoce i zeleninu. Ne úplně, ale většinou ji jím tak, jak je. Najednou jsem cítil chuť zelené okurky, brambor, rýže. No, páni! Co dál? Ráno jsem ještě jedl rohlík s něčím namazaným a čaj. Vyřadil jsem nejdřív to mazací - máslo, sýr, paštiku a podobně. Suchý rohlík s čajem není žádný zázrak a tak jsem ho vyměnil za banán. Po pár dnech jsem vyměnil čaj za vodu s pár kapkami citrónu. Nakonec jsem vynechal i ten banán.
O víkendech chodívám na procházky do přírody. Nebyly nějak dlouhé, tak dvouhodinové. Přidal jsem na intenzitě i ušlé vzdálenosti. Nyní chodím na procházky od deseti do dvaceti kilometrů pro mne docela pohodovou rychlostí kolem lehce nad 5 km za hodinu (mám krokoměr).
Výsledek se dostavil. 1.5.2013 jsem měl 92 kilo, což je o čtyři kila za necelý měsíc. Někomu se to možná bude zdát málo, ale já nespěchám. Hledám změnu, u které budu moci zůstat.
Teď se zaměřuji na večeře. Večer je hrozné období, kdy člověk může vše, co za den získal, zase po pár návštěvách ledničky zahodit. Je to zapeklitý oříšek tyhle večery. Pomalu se ale posouvám i zde. Nejen žádné maso, ale nic těžkého, co by se ve mě převalovalo celou noc. Hodně jsem omezil pečivo a taky chleba. Vlastně za celý týden sním tak jeden dva rohlíky a jeden dva krajíčky chleba.
Na den dětí jsem vážil 89 kilo. Nejen pro děti, ale i pro mě to byl svátek. Po několika dlouhých letech je na začátku osmička.
Posledních deset dnů se mi nějak nedaří. Váha šla dolů jen o půl kila. Ale mě to nějak nevzrušuje. Když táhnu do práce kufr s počítačem, který má sedm kilo (ne počítač, ale celý kufr) tak si s úsměvem říkám, že teď vlastně táhnu o jeden kufr míň. A je to opravdu znát. Cítím se fajn. Hodně jsem se zklidnil. Procházky se prodloužily. Teď jsem několikrát šel dvacet kilometrů v kuse. Začal jsem lehce cvičit.
Začínám mít rád tento svět, začínám zase mít rád sám sebe. Cítím, že i toto mne posune o kousek dál. Napíšu o jaký, až to poznám a v sobě zpracuji.
A co vy a hubnutí?
Komentáře ze starého webu:
Ivo Štolpa 27. října 2013 16:38
Uplynulo pár měsíců a tak mohu přidat pár vět. Podzim přináší změnu jídelníčku a je to tak správně. Cpát se banánem při olověné obloze a teplotě blížící se nule mi prostě nedává smysl. Psal jsem, že na den dětí jsem měl 89 kilo. Dnes, 27. října 2013 mám o dalších pět kilo méně a vážím 84 kilo. Váha však není to hlavní. Důležité je, že se cítím mnohem lépe, než letos na jaře, kdy jsem s touto změnou začal.
sheepeck 18. února 2014 22:32
Parádní pokrok.
Taky jsem začal zeleninovými obědy (teď na jaře tomu budou dva roky). K tomu jsem po roce začal radikálně vynechávat sladké, kterým jsem se cpal celý život, kávu se naučil bez cukru. Začal jsem chodit do posilovny - tak dvakrát až čtyřikrát týdně. Na začátku jsem byl taky nad 90 kg - při výšce 184. Snídaně nyní vynechávám, obědy pořád zelenina, největší nálož si dávám večer po cvičení - dvě večeře. :-) No, a dneska mám 79 kg, takže super. Doporučím na netu popátrat po tématu přerušovaných půstů. Hodně funkční záležitost.
Ivo Štolpa 21. února 2014 8:55
Děkuji za komentář a inspiraci. 1.3. to bude rok, co jsem začal. Na cvičení zatím nedošlo, ale chodím na dlouhé i dvacetikilometrové procházky, tedy spíš pochodová cvičení, protože chodím průměrnou rychlostí 5,2 km/hod. Večer jím kolem šesté a pak až obědvám. Držím tak každodenní osmnáctihodinové půsty :-) Na obědy stále chodím do jídelny domova mládeže, takže skladbu nemám tak úplně pod kontrolou, ale nandám si vždy dva zeleninové saláty a z těch třech jídel si vždy něco přijatelného vyberu. Odpoledne a večer už jen ovoce a zeleninu. Ale zase to nějak nehrotím, a když mě někdo pozve na večeři, tak neodmítnu :-) Těším se na jaro na na druhý rok. Nevím, kam mě zavede, ale vím, že to bude dobré.
sheepeck22. února 2014 0:21
18 hodin půst je dost dobrý čas. A ty pochoďáky taky. Tak to už jsou ty kila hodně daleko za vámi a jestli nepolevíte, tak už vás nikdy nedohoní. :-)
Ivo Štolpa 27. února 2014 9:25
Děkuji za pochvalu. Občas polevím, to ano. Nerad totiž dělám věci násilím a to ani ty dobré. Když vybočím moc, tak mi pak není dobře a já mám rád, když je mi dobře. Občas zjistím, že mi už nedělá dobře, co jsem jedl nebo dělal dříve a tak to vyřadím. Takto se posouvám dál. Nevím, jestli dopředu, ale určitě jinam. Žijeme v trojrozměrném světě (možná) a tím pádem existuje více směrů než vpřed. Koneckonců stačí si lehnout na záda do trávy a slovo vpřed dostává hned jiný nádech :-)
Ivo Štolpa 15.září 2014
Letošní jaro a léto se moc nepovedlo. Tedy, co se týká hubnutí. Po Vánocích, kdy jsem přibral 2 kg (i když to je o polovinu méně, než v předchozích letech) jsme měli úmrtí v rodině. Ten stres a jeho mírnění sladkostmi mi přihodil další 2 kg :-( Když jsem se z toho dostal a začal zase "sekat latinu", tak dlouho nic. Organismus jsem měl totálně rozhozený. Nepomohlo ani 14 dnů na Elbě se spoustou zeleninových salátů. Naopak kila šla zase nahoru. Už jsem si chtěl začít zoufat, když tu poslední srpnový týden se cosi změnilo. Úplně jsem cítil, jak to uvnitř začíná všechno fungovat. Denně jde váha dolů tak o 20 dkg. Všechno se teď ve mě usmívá. Už je všechno tak, jak má být :-)