Tak už jsem se konečně vymarodil :-)

Minulý týden na mě pomalu lezla a lezla, až jsem s ní skončil v posteli. Pro někoho možná fajn příběh, jen kdyby nešlo o virózu. Od středy odpoledne jsem se stal jejím vězněm.

Mám takový celoroční plán urazit za rok desetinásobek počtu dnů. Vloni (2016) to vyšlo i trochu přes. Ale vloni jsem začal běhat až v červenci a do té doby jsem chodil. To slovíčko JEN tam chybí záměrně, protože chůze to je prostě bomba. Chodit umí každý, ale přidejte pár (desítek) kilometrů a zvyšte rychlost na pomezí chůze a běhu a lidi začnou padat jak mouchy.

Letos to bude první rok, který celý proběhám (věřím a doufám) a tak jsem si tu porci kilometrů (ten desetinásobek počtu dnů v roce) rozdělil mezi běh a chůzi. Řekl jsem si, že sto kilometrů běhu měsíčně by pro tento rok bylo fajn, takže tedy 1200 km běhu a 2450 km chůze. Běhám trochu víc, ale když mě to tak baví. Chůzi trochu zanedbávám, ale v globále je to v lajně.

O čem jsem to chtěl psát? Aha, o té postelové scéně s virózou. Tak to není vlastně o čem. Jen jsem tak ležel, tu a tam taky pracoval. Mám tu výhodu, že můžu pracovat všude, kde mám svůj počítač, mobil a internet (ten internet se dá na chvilku oželet a bez telefonu je větší klid na práci).

Zkrátka, kdo si počká, ten se dočká. V pátek mi už bylo prdlajs, ale jsem disciplinovaný a tak jsem se úspěšně promarodil i pátkem, ale slíbil jsem si, že je to vážně poslední den v posteli.

V sobotu hned jak se udělalo trochu ráno, jsem vylezl z pelechu, posnídal půl litru vody a kýbl kafe, tak jsem se oblékl a vyrazil na testovací procházku. Bylo nádherně a šlo se nádherně. Po hodině se mi bunda přesunula k pasu a po další půlhodině jsem si vyhrnul dlouhé rukávy u trička, které jsem si vzal, když jsem ještě včera byl ten marod. Nakonec z toho bylo krásných čtrnáct kilometrů s příchodem těsně před obědem.

Povzbuzen dopolední procházečkou jsem si řekl, že na druhém konci dne zkusím pro změnu běháníčko. Nebudu to moc protahovat. Ze začátku si tělíčku moc nechtělo, ale po dvou kilometrech si vzpomnělo, jak že se to běhá a jen s trochu vyšší tepovkou (na to, na jak těžkou pohodu jsem běžel) jsem pokračoval po své klasické devítikilometrovce, plné kopců (asfaltová rovinka je totální nuda). Na konci jsem si ještě udělal mini okruh navíc a běh jsem zakončil těsně po deseti kilometrech.

Ze záznamu jsem nakonec zjistil, že ačkoliv jsem běžel vyloženě relaxačně, výsledná čísla byla mnohem lepší, než jsem očekával.

Ale co hlavě? Hlavně že zase běhám a že mě to nepřestalo bavit.

P.S.: Virózu jsem za celou sobotu nezahlédl. Asi si vlezla do postele s někým jiným.