Prohlašuji dlouhé zimní běhy za zahájené

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo. Jak tak ale piju kafe, tak mi do pravého oka zasvítí sluníčko. Mrknu na teploměr a ono 10°C, samo, že na něj svítilo slunce, ale i tak. Tohle stojí za přemožení své přirozenosti a vyběhnout.

Když je tak krásně, tak to chce z města ven, nad tím nemá smysl moc dlouho dumat. Začínám jako téměř vždy Koželuhama, pod City parkem a za ním samozřejmě nikoliv k ZOO, ale kolem dopravního hřiště směr Stará plovárna.

Oběhnout Starou plovárnu a přes Pančavu to vzít Sasovským údolím, tak to v první řadě.

Ta cesta Sasovským údolím je krásná a stromy kolem se na dívají zřejmě už hodně dlouho. Přes Ráj jsem to vzal lesem do Rančířova.

Proběhl jsem kolem rančířovského kostela au rybníka zahnul směrem na Čížov.

Tady jsem potkal pár zvířecích kamarádů, kteří také využívali jaro uprostřed zimy. Jedno foto a pokračuji. Z Čížova jsem nabral směr Okrouhlík. Je jeden a půl kilometru pořád do kopce. Nahoře, v nejvyšším bodě stojí chata proslulá vděčnost zde přechodně ubytovaných migrantů z Iráku.

Od chaty je to k okrouhlickým rybníkům pořád z kopce, tak jsem si stačil pěkně odpočinout. Cestou dolů jsem si vyfotil i sluníčko prodírající se mezi stromy.

Na Okrouhlíku bylo pěkně živo. Zima se moc nekoná, i když na vodě je led, lez by na něj jen sebevrah. Z osadníků to někdo evidentně přehnal s intenzitou přípravy oběda.

Dávám sem fotku až z hráze horního rybníka, protože se mi líbí. Z Okrouhlíku jsem pokračoval známou cestou na Vysokou a dále na Bradlo. Tam jsem měl chvíli cukání pokračovat dál do Rantířova a vyběhnout si Zaječí skok. To by však znamenalo zaútočit na můj třicetikilometrový rekord. Určitě to udělám, ale ne dnes.

Od Bradla jsem to vzal cestou nahoru do Jihlavy. Je to zase něco přes jeden a půl kilometru pořád do kopce. To se mi líbí. Seběhnout pak v Veterině už nedalo tak velkou práci. Přesně před hlavní bránou vypínám hodinky a přecházím do chůze. Domů to mám necelé dva kilometry, které mi pomůžou uvolnit svaly.

Doma jsem zjistil, že jsem si sice nasadil hrudní pás, ale jaksi jsem zapomněl na něj přicvaknout takovou tu divnou věc :-) Jak se ukázalo, bez ní to nic neměří a je to úplně k prdu. Přitom vždycky ještě doma zapínám hodinky a koukám, jestli všechno naskočí, jak má, abych pak neřešil problémy před barákem. Dnes taky, a vše bylo v poho. To, že se k hodinkám připojil měřič tepu, který se spokojeně válel na mrazáků. No nic, s věkem se to bude asi zhoršovat.