Návrat ke kořenům

Jak jsem napsal včera, vracím se ke kořenům. Trochu jsem poslední dobou tlačil na pilu. Nejdřív jsem se chtěl dostat znovu do formy po té divné nemoci. Pak jsem chtěl dohnat skluz a natrénovat na půlku pod dvě. 

Snaha je dobrá věc, ale jednoduše řečeno, když chcete běžet půlku pod dvě musíte běžet nejhůř tempem 5:36. To by bylo ale o chlup. Když si k tomu přičtete rozumnou deseti vteřinovou rezervu, tak vychází tempo 5:26. A problém je tu. Pokud je vaše tempo laktátového prahu 5:23. 

Tempo laktátového prahu je obecně definováno jako tempo, které dokážete udržet jednu hodinu. Neříkám, že by to nevyšlo. Pořád je naděje, že těch 5:36 je dostatečně pod prahem, abych tím byl schopen běžet ještě další hodinu. Minulost ale ukazuje, že není. Už jsem v tom te mpu byl na osmnáctém kilometru a pak jsem zhasl. Byl jsem rád, že jsem doběh.

Takže začnu od začátku, od budování základny. A nikoliv měsíc nebo dva, ale až do jara. Znamená to, že opustím tempové zóny a budu půl roku běhat v tepové zóně 2. Hledal jsem optimální rozsah tepů, ve kterých bych to měl běhat.

Na Tredictu mám nastavené zóny dle laktátového prahu. Respektive Tredict je nastaví podle prahu. Zóny 4 a 5 jsou více méně OK. Když jsem si nedávno zaběhl testovací desítku, tak jsem se přirozeně držel do tepu 150. Jak to šlo výš, tak to dřelo. Práh mi později vyšel na 152, což byla odpověď na to, proč to u tý stopadesátky začalo drhnout.

Co mě trochu nesedí je konec zóny dva na 134. To je trochu moc. Pro mě to není tempo u kterého bych si mohl klidně povídat. Chtěl jsem najít lepší polohu. Našel jsem formuli dr. Maffetona, která se mi zdá šílená. 180-věk, když vám je 63? To vychází 117. To jako vážně? Od 65 je možné přičíst až 10 tepů. Šedesát pět mi ještě nebylo, ale co. Přidal jsem je, 127 už zní dobře. Při prvním testovacím běhu se ale poměrně rychle ukázalo, že je to moc. Pro druhý běh jsem si upravil alarm na 125. Jako že budu mít dva tepy čas na reakci. Jak se ale ukázalo i těch 125 bylo moc. 

Při nastavení zón dle maximální tepové frekvence mi zóna 2 končí tepem 122. Tak jsem to zkusil. Zatím jsem absolvoval jeden běh, ale zdá se, že 122 je konečně to správné číslo. Podle Maffetona pro mě nejlíp vychází 180-63+5=122. Prostě do jara zůstanu na posledních deseti tepech v mé druhé zóně dle maximální tepové frekvence.

Je to opravdu návrat ke kořenům, protože takto pomalu jsem běhal ve svých běhacích začátcích. I když průměrný tep jsem tehdy měl kolem 130.

Základ si takto vybuduji. Na jaře pak začnu vkládat různé rychlé úseky a uvidíme. Každý měsíc si udělám test na 5 kilometrů při tepu 122. Uvidím, zda se bude tempo pomaličku zvedat.