Mario Puzo - Poslední kmotr

Už je to sice nějaký ten pátek, co jsem četl Kmotra a Siciliána, ale pamatuji si, že jsem je četl (vlastně poslouchal) opravdu s nadšením. Dokonce jsem natahoval procházky i na víc jak dvacet kilometrů, abych mohl doposlouchat do konce kapitoly a pak ještě tuhle a tak ještě tuhle.

Poslední kmotr je pořád Puzo, to jako jo. Děj se přesunul do Los Angeles a Las Vegas do prostředí filmu a kasín. Děj, jako takový je skvělý. Nicméně v některých částech mi to připomínalo spíše červenou knihovnu, než Kmotra. Nikdo nemládneme a o Puzovi to platí taky.

Závěr také není tak ponurý, jak by se u mafiánské gangsterky dalo čekat. Zlí padouši zemřou, jak také jinak. Dobří a sympatičtí padouši přežijí, mají peníze (hodně peněz) krásné ženy a lásku.

Ten medový závěr si mohl Puzo odpustit, ale bylo to asi silnější, než on. Do třetice všechno dobré. No dobře, ale člověk stejně čekal, že ho na letišti před odletem do Paříže sejmou přímo na letišti. Nastoupil. No dobře, tak ho sejmou až v Paříži. Taky nic. Puzo, kde jsi!