Jaro se blíží!

Předevčírem jsem se rozhodl prověřit, jak blízko už je jaro. Teď jsem celou zimu běhal dlouhé a pomalé běhy. Je to fajn, člověk si zvykne běžet dlouho a být celou tu dobu jen sám se sebou. Není nadto o něčem hloubat a najednou ejhle, už je pryč dalších pět kilometrů. Doufám, že mi to pomůže, až bude pěkně teplo a sucho, ale nic ve zlém, už to trvá trochu dlouho.

Ptáci už ráno řvou jak krávy, zima už taky trochu polevila. Tuhle jsem nad kostelem viděl mračno ptáků, kteří přilétli odněkud z jihu a radili se, kam dál.

Předevčírem svítilo sluníčko a vypadalo to, že konečně zase můžu odhodit zimní doplňky a zkusit si skutečně zaběhat. Řekl jsem si, že se trochu potrápím při vyšších tepových frekvencích a tak jsem si nastavil alarm až na 149. Laťku anareobního prahu jsem zády pořád nadzvedával. Pořád jsem čekal, kdy vyplivnu. Doběhl jsem ale celou trasu dlouhou dvanáct kilometrů a kousek.

Pořád jsem měl pocit, že běžím hrozně pomalu. Dobře třetinu jsem běžel po sněhu a ledu. Proti mému očekávání jsem nevypustil páru předčasně a doběhl jsem naplno až domů. Už na chodbě mi mé hodinky Garmin hlásily dva rekordy. Když jsem se mrkl na Endomondo, tak jsem zíral ještě víc. Těch rekordů tam bylo rovnou šest.

Chápu, že ostříleným borcům ta čísla mohou přijít lehce úsměvná, ale pro mne to je malý zázrak.

Takže u mě dobrý. Jaro už musí být fakt blízko.