Ivo Štolpa ⁽⁸⁵⁾

Nechci psát o nejlepších čelovkách na světě. Už vůbec se necítím být odborníkem na čelovky, stejně, jako bych se jen stěží označil za odborníka na běh. Moji nezpůsobilost psát o čelovkách podtrhuje skutečnost, že jsem zatím používal pouze dvě.

Před třemi lety, když jsem pochopil, že ten ulítlý nápad začít v padesáti šesti letech běhat bude pokračovat, poté, co jsem se málem rozplácl v tmavém lese, když jsem ve tmě přehlédl spadlou větev, rozhodl jsem se, že si na večerní běhy budu muset opatřit čelovku.

Moc jsem to nestudoval. Prostě jsem vlítnul do Sportisima a koupil první čelovku, která mi padla do oka. No dobře, tak rychlé to zase nebylo. Pravděpodobně si při běhu asi svítí více ženy, nebo alespoň ten pocit mají ve Sportisimu. Barevné kreace téměř okamžitě vyloučily většinu čelovek. Ne, opravdu nebudu běhat v růžové čelovce. Vínová? Ta je fakt super, ale ne, díky. Zbyly jen tři. Černá, modrá a zelená. Mrknul jsem zkušeným okem nováčka na čelovky na lůmeny a vzal tu s největšími.

Profilite PL_MOUNT

Tak to je ona! Modrá, 140 lm. Živí se třemi mikrotužkovými baterkami.

Je lehoučká, dobře drží, nedře a člověk ji po chvíli už ani nevnímá. Deklarovanou výdrž 8 hodin jsem netestoval. Mám pocit, že vydrží déle. To ale může být tím, že svícení "na plné pecky" jsem použil jen v opravdu tmavém lese. Většinu času jsem běžel na nižší stupeň, který má něco kolem 30 lm.

Když ji nabijete novými bateriemi, tak je to super. Nicméně po dvou třech bězích (já běhám v průměru kolem hodiny a půl) už je cítit, že baterie odchází. Světlo je tak slabé, že jen stěží dosvítí na okolní stromy. Nezbývá, než přepnout na ten silnější režim. Je to lepší, ale svítí jako ten slabší režim při nových bateriích. A světlo dál slábne a slábne. Jednou jsem už musel při doběhu po silnici přepnout na blikací režim, abych byl alespoň trochu vidět. Já sám jsem viděl úplný prd.

Ve svém okolí neznám ženu, která by byla nadšená z Marťana. Já nejsem žena. V příběhu bylo jak to "fi", ale konečně také i to "sci". Velmi dlouhé popisy postupů blízkých vědecké realitě prostě ženy neokouzlí. Hezký chlap jako hrdina to už příliš nezachránil. Jak taky, když byl po většinu času obalený skafandrem.

Povedl se i film, kde autoři pochopitelně přistřihli křidélka vědě a nechali tak vyniknout příběh ozdobený poutavými záběry z vesmíru.

Je těžké napsat stejně dobrou i druhou knihu. Andy tentokrát vsadil na ženu, jako na hlavní hrdinku. Vlastně spíše ještě díku Jazz Bašarovou. Z nedostupného Marsu děj přesunul na náš Měsíc a jeden malý Hab vyměnil za kopule dvoutisícového města. Kde je pohromadě dva tisíce lidí, tam jsou také problémy. Zvláště, když je zakázáno cokoliv, co by mohlo poškodit plášť kopulí města, či života podpůrné systémy. No a kde je něco zakázáno, vždy se najde dostatek lidí, kteří chtějí zákazy porušovat a také někdo, kdo jim v tom pomůže.

Po porouchaném kolenu a následné viróze jsem zase zpět.

Nějak se nechtěla spárovat sluchátka s mobilem. Ono to je spíš tím mobilem, který si dnes jen tak přestal zvonit. Pár restartů a odinstalování apky Contact+ to sice zpravilo, ale pak zase nějak nešly ty sluchátka.

Nechal jsem všechno to harampádí doma a vyběhl jen tak v trenkách a tričku. Testnul jsem desítku, jestli ji dám pod hodinu, tak se budu definitivně považovat za vyléčeného.

Řeč nebude o klapkách, ale o sluchátkách na poslouchání. Nehledejte zde zasvěcené recenze, ale jen můj vlastní příběh a postupný vývoj.

Tak především, běhací sluchátka nemusí být nutně naprosto jedinečná svými reprodukčními kvalitami. Je pochopitelně dobře, když to nezní jak ze sudu, nebo jako reklama na cirkulárku, ale nejde nám o sluchátka na klasiku u krbu se sklenicí skvělého vína.

Musím také říci, že neběhám se sluchátky vždy. Rád běhám jen tak po lesích a kochám se. V takovém případě mi ucpané uši přijdou jako kontraproduktivní. Když si je vezmu, tak abych poslouchal audioknihu. Hudbu si taky pouštím, ale většinou jen, na testovací běh, kde se soustředím na výkon. Při něm mi hudba pomáhá udržet tempo a překonat kritické okamžiky.

Drátová sluchátka

Asi jako každý, jsem i já začal se sluchátky, které jsem dostal k mobilu. Skončily po pár týdnech s vytrženým drátem z levého sluchátka. U dalších se zlomil drát u konektoru, jak se telefon v kapse otočil na stranu. Hledal jsem stále odolnější varianty a tlustšími šňůrami s opletením nebo pogumováním. Bohužel výsledek byl vždy stejný. Měsíc bylo maximum a musel jsem hledat nové. Do dnes jedny mám jako rezervní. Jsou to pecky s držáky za ucho.

Platronics

Tohle byly moje první bezdrátová sluchátka. Už nevím ten typ a v nabídce už jsem je nenašel. Byly to špunty propojené plochou pogumovanou šňůrou za krk. Běhalo se s nimi dost dobře. S drátovými sluchátky se to vůbec nedalo srovnat. Jejich problém byl v tom, že vyčnívaly z ucha snad dva centimetry. Když jsem si nasadil čepici, tak její lem mi sluchátka zatlačoval až do mozku. Nic příjemného. Vedlo to až k tomu, že jsem v zimním období úplně přestal poslouchat. Další problém byl ten, že kvůli tomu jak moc vystupovaly z uší, měly tendenci vyskakovat. Nesnášely žvýkání. Když jsem si při běhu vzal nějakou rozinku, nebo oříšek, tak alespoň jedno sluchátko za chvíli z ucha vyskočilo. Po dvou letech jsem si koupil nová sluchátka a Platronicsy jsem dal na "dojetí" synovi.

Agáta jistojistě patřila mezi nejproduktivnější spisovatelky detektivek. Z dnešního pohledu jsou zápletky překonstruované, děj plytký, mdlý a rozuzlení většinou dost hloupé. Jinými slovy, jako detektivku to prostě číst nesmíte. Je to hodnotné historické dílo a jako takové má smysl si ho přečíst.

Pokud k tomu budete přistupovat jako k odpočinkové četbě, nezklame vás.

Já se do Herkulovských úkolů pustil po šestici severských detektivek (Milenium 1-5 a Syn). Dost šílený rozdíl a musím přiznat, že šest Poirotů bych vážně nedal. Naštěstí jde jen o dvanáct krátkých povídek.