Běhání po sedmi měsících

Hned na úvod bych chtěl říct, že pořád běhám. To jen pro pořádek, kdyby si někdo chtěl přečíst jak to zase jeden pitomec vzdal. Takže smůla. Nemám ve zvyku něco vzdávat. Navíc mě to začalo opravdu bavit a vzdávat se něčeho, co vás opravdu baví, nedává smysl už vůbec.

V mém posledním „běhacím“ článku Můj první půlmaraton jsem popisoval, že jsem začal běhat 10.července 2016 stylem běh/chůze a v době, kdy jsem ten článek psal jsem dvě minuty běžel a pak čtyři minuty šel. Tenkrát jsem to považoval za zázrak, že jsem takto byl schopný uběhnout půlmaraton.

Měl jsem za sebou jednu dovolenou na Elbě a druhá dovolená na Elbě v první polovině září byla předemnou (kontrolní otázka: hádejte, kam pojedu letos? Ano zase na Elbu :-D )

Postupně jsem posouval interval běhu a chůze. Když jsem po druhé dovolené „přeřadil“ na 4,5 minuty běhu a 1,5 minuty chůze, netušil jsem, že jde o poslední interval. Jeden den jsem si vyběhl, jak vždycky a při běhu přemýšlel, co budu dělat, až posunu interval na 5/1, jestli to se souvislým během risknu hned, nebo to ještě posunu na 5,5/0,5. Když přišla první přestávka na chůzi, byl jsem zabrán do svých myšlenkových kreací, že jsem mávl rukou a běžel dál. Když přišla druhá přestávka, ještě jsem to neměl vymyšlené a tak jsem běžel dál. Když jsem to domyslel a rozhodl se, že to se souvislým během zkusím po intervalu 5/1, kouknu na hodinky a čumím jak péro. Zatím co jsem přemýšlel uběhl jsem vkuse 7,5 kilometru! A tak ve mě pomalu (vlastně dost rychle) uzrála myšlenka zkusit těch naplánovaných 13 kilometrů už doběhnout. A pak že plánování je k ničemu. Povedlo se. Tady je odkaz na ten běh na Endomondo.

Hned druhý den jsem vyběhl znovu, zjistit, jestli se mi to jen nezdálo. Nezdálo a pokořil jsem tím během svých pět rekordů. Stalo se tak, že skoro na den přesně po třech měsících, kdy jsem na začátku nebyl schopný vkuse uběhnout ani kilometr (ve skutečnosti ani půl kilometru) jsem byl schopen uběhnout bez přestávky těch kilometrů třináct. Když od toho odečtu ty dvě dovolené, tak se dostanu na dva měsíce z nuly na 13 km. Čekal jsem, že to bude trvat tak rok.

Půlmaratonů jsem zatím odběhal čtyři. Čas stále více než příšerný, ale koho zajímá čas. Pro mě je pořád zázrak, že to jsem schopný zaběhnout vkuse. Zatím můj nejdelší běh měl 23 kilometrů a běžel jsem ho tři a půl měsíce po mém běžeckém začátku.

Kyž přišla zima, říkal jsem si, že to běhání utlumím. No ale říkejte to tvrdohlavému tělu, které si prostě chce jít zaběhat sníh nesníh, zima nezima. Běhal jsem pomalu a co nejvíc mí čas dovoloval. Říkám si, že se mi to běhání v hromadách sněhu a na ledu vrátí lepší stabilitou.

Od začátku února mi pomalu začíná jaro. Venku to ještě není vidět, ale já už ho cítím. Podvědomě přidávám a běhám rychleji a rychleji. Pořád to nejsou časy, které by si člověk vytetoval na hruď, ale jsou lepší a lepší.

Co mám letos v plánu, když se ty mé předchozí splnily tak předčasně. Nu což, dám si zase nějaké ty nereálné a třeba se tentokrát taky splní. Letos se chci zrychlit a taky doběhnout zase o kousek dál. Pro zrychlení se pustím do mých oblíbených intervalů, jen místo běhu a chůze budu střídat běh a ještě rychlejší běh.

Uvidíme. Ale i kdyby to nevyšlo, pořád tu zůstane ten skvělý pocit z běhu.

Vložte svůj komentář:
J B​ U J Q