Běhání

Články o mém běhání v 55+


Pořád to koleno

8.3.2019

Ne, že by mě bavilo pořád mluvit o svém kolenu, ale už mě to prostě se*e. Dalo mě opravdu dost přemáhání, abych vydržel čtrnáct dnů nevyběhnout. Ten druhý týden jsem to dvakrát málem nevydržel a jednou jsem už dokonce držel v ruce své běžecké boty. Nakonec ale vždycky vyhrálo mé ukázněné já.

Po čtrnácti dnech jsem 1. března vyběhl na malý testovací běh. Tenhle okruh, který měří necelé čtyři kilometry běhám jen, když mi něco je. Zaživa se na něj nevydávám. Výsledek byl takový, že jsem to uběhl, ale koleno jsem cítil a druhý den mě regulérně bolelo. Bolest ale rychle utupovala a následující den už bylo všechno v normálu.

Na další testovací běh jsem se vydal 4. března. Okruh jsem si prodloužil o oběh Staré plovárny a "natáhl" ho tak na necelých šest kilometrů. Tohle běhám, když se mi fakt nechce, což je většinou tak jeden dva dny, než na mě něco začne lízt. Tentokrát mě koleno trochu bolelo v závěrečné třetině, ale po doběhu se vše brzy uklidnilo. Z toho jsem usoudil, že se to lepší.

Na zatím poslední testovací běh jsem se vydal včera. Rozhodl jsem se jít na svůj krátký okruh přes Větrník, Ráj a Starou plovárnu, který běhám, když nenám moc času, takže většinou ráno před prací. Celé to měří devět kilometrů a nastoupám při tom 153 metrů, což se už nedá považovat za rovinu. Trochu jsem měl strach, jestli jsem to neuspěchal, protože kdyby něco, musel bych to dobelhat celé. Nikde žádna zkratka domů. Rozhodl jsem se, že poběžím mimořádně pomalu a pořád jsem si kontroloval došlap, abych zatěžoval koleno jen na ohyb. Myslím, že to přispělo k tomu, že jsem to absolvoval bez nějaké větší újmy. Koleno jsem při běhu cítil, ale nezlobilo. Po doběhnutí se nezhoršilo, takže asi super.

Dnes ráno bych slovo super asi už nezvolil. To koleno zase naříkalo. Teď před obědem mám pocit, že už je zase vše v cajku. No, v každém případě je vidět (a hlavně cítit) že se koleno lepší a že na oklepání se po zátěži potřebuje stále kratší dobu.

Pořád si ale neumím představit běhat vzdálenosti, jako dřív a o tempu už ani nemluvím. V mém věku se musím obrnit trpělivostí. Asi se to bude táhnout pár týdnů, možná i měsíců. A pak, což není vyloučené, se to tu a tam ozve zcela zaručeně v tu nejnevhodněší dobu. Ona taky, kdy je u běžce vhodná doba na bolest kolene, že jo.


Koleno, au au

22.2.2019

Už to budou tři týdny, to byl ještě všude led, jsem uklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce. Nohy se mi rozjely jak unavený štětce. Na zádech bágl s noťasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkroutit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani rukama jsem se nedotkl chodníku.

Chvíli jsem se v duchu plácal po rameni. Jseš fakt skvělej, borec namakanej. Pravá noha kolem kontníku jen nesměle zvedala ruku, že by k tomu taky chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, utnul jsem její pokusy o slovo.

Noha slušně počkala den a pak pořádně zařvala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, to mi bylo hned jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.

Po několika dnech klidu to už vypadalo docela dobře, i když jsem koleno pořád cítil. Natáhl jsem kolenní ortézu a zkusil vyběhnout. Jen tak tři kilometry. Běh nic moc a po něm taky moc ne. Ale za dva dny mě otrnulo a zkusil jsem uběhnout sedm kilometrů bez ortézy. No, uběhl jsem je, ale koleno se ozvalo pěkně naplno. Byl jsem zase na začátku. Sakra.

Vydržel jsem týden a zkusil bez ortézy znovu tři kilometry. Nebyl to dobrý nápad. Běželo se mi sice docela dobře, za to po běhu se ozvalo koleno a to dost hlasitě. Vlastně mě bolela skoro celá pravá noha, jak jsem přetížil i ostatní klouby a svaly. Začal jsem trochu cítit i levou kyčel, kterou jsem si pochroumal vloni. Určitě to je z toho kulhání.

Rozhodl jsem se, že si zkrátka musím dát běžecký půst a to tak dlouho, dokud budu to zatracený koleno při chůzi cítit. Zatím je to pět dnů. A mě už svrbí palce na nohou. Musím to ale vydržet. S tou kyčlí se to vloni taky pořád opakovalo, než jsem na měsíc nevysadil.

Doufám, že to měsíc trvat nebude. Držím si palečky.


Rok 2018 v číslech

31.12.2018 (aktualizováno 6.1.2019 a 13.1.2019)

Tak rok 2018 končí a já si můžu připsat do tabulky třetí sloupeček. 2018 je rokem, který je mým druhým kompletně proběhaným, protože v roce 2016 jsem začal běhat až v létě. Tak teď k těm číslům.

Za celý rok 2018 nachozeno a naběháno 3259 kilometrů. Zůstal jsem sice opět za svým plánem nachodit a naběhat desetkrát tolik, co je dnů v roce, ale i tak je to skvělé.

Popis 2018 2017 2016
Celkem běhů 148 125 58
Celkem naběháno km 1.807 1.475 671
Celkem čas běhu 208:58:10 172:07:01 86:45:30
Průměrná délka běhu 12,21 11,8 11,57
Průměrné tempo min/km 6,56 7 7,45
Průměrná TF bpm 134 135 127
Nastoupáno m 21.560 13.991 7.418
12 min. test v km 2,42 2,38 2,05
Hodinový běh km 10,94 10,59 8,98
1 km 04:32 03:44 05:14
1,5 km 07:09 06:42 08:11
3 km 15:29 15:32 17:05
5 km 26:33 27:19 31:05
10 km 54:25 56:03 1:07:19
15 km 1:27:20 1:32:07 1:53:46
20 km 2:06:19 2:12:23 2:37:36
Půlmaraton 2:14:04 2:19:39 2:46:14
25 km 2:58:37 3:08:03
30 km 3:34:20 3:45:39
20 mil 3:49:58
Nejdelší běh km 35,19 30,13 23,01

Výsledky jsem převzal z webu Endomondo.

Je vidět, že jsem letos vyběhl víckrát, což je fajn. Odrazilo se to v naběhaných kilometrech. Průměrné tempo se trošinku zlepšilo, takže běhám trochu rychleji. Průměrná TF se ustálila. Nastoupané kilometry nedávají na Endomondo moc smysl, tak jsem je převzal přímo z Garminu. Tady je vidět, že stále více běhám v kopcích.

Copperův test i hodinový běh vykazují mírné zlepšení. Vzhledem k věku (58) ale nemohu počítat s nějak zásadním zlepšením. I když ;-)

Časy na vzdálenosti do pěti kilometrů nelze brát moc vážně, protože tyto vzdálenosti samostatně neběhám a vždy je to čas z nějakého delšího běhu. Ale i tak na 3 a 5 km je mírné zlepšení.

Od 10 km výše jsem se zlepšil, to je naprosto jasné. Asi největší radost mám z pětiminutového zlepšení na půlmaratonu. Běhám ho v kopcích a výsledek je prostě skvělý. Ale pošilhávám po čase pod dvě hodiny, to je jasné :-)

Poprvé jsem při běhu překročil hranici 35 km a posunul jsem se o dalších pět kilometrů. Bylo by skvělé, kdybych se v roce 2019 posunul o zbývajících 7 kilometrů a dal ten maraton. Uvidíme.

Co si slibuji od roku 2019 jsem vlastně už napsal. Běhat a běhat a doběhnout maraton. Doufám, že zdraví mi v tomto záměru bude nakloněno.

6.1.2019 - do tabulky doplněno počet běhů a průměrná délka běhu. 13.1.2019 - Nastoupané kilometry opraveny podle Garminu.


Veselé Vánoce 2018

24.12.2018

Dlouho jsem nic nenapsal, tak snad dnes, když je ten štědrý den. Přeji Vám krásné Vánoce a hodně zdraví a neposedné nohy v novém roce.

Naposledy jsem psal někdy v březnu. Od té doby se nic zásadního nezměnilo. Pořád běhám, jen jsem o tom nějak neměl potřebu psát. Do konce roku ještě pár výběhů zbývá, tak o kilometrech až příště.

Už teď ale mohu srovnat výkony roku 2018 s předchozími lety.

2018 2017 2016
5 km 0:26:33 0:27:19 0:31:05
10 km 0:24:25 0:56:03 1:07:19
15 km 1:27:20 1:32:07 1:53:46
½ maraton 2:14:04 2:19:39 2:46:14
25 km 2:58:37 3:08:03
30 km 3:34:20 3:45:39
20 mil 3:49:58

Takže je jasné, že doběhnu zase o kousek dál a také o něco rychleji. S rokem 2018 jsem tedy naprosto spokojený.

Práce na chaloupce taky pokročily. Letos jsem se dokonce nijak výrazně nezranil :-) Dostala novou střechu i se střešními okny. Teď už jen to podkroví zabydlet.


Dnes to dám!

29.3.2018

Včera už od rána jsem “věděl”, že to večer dám. Vloni v květnu jsem běžel svůj sedmý půlmaraton v čase 2:19:39 a na dlouho se stal mým osobním rekordem. Od té doby jsem uběhl dalších sedm půlmaratonů (čtyři z toho teď v lednu), ale všechny v horším čase. Včera mě čekal můj patnáctý a já věděl, že se pokusím o osobák.

Nejsem žádný běžec, který řekne, že se jde trochu vyklusat a dá padesát kilometrů v tempu 4:40. Já jsem docela rád, když v takovém tempu dám jeden jediný. Jsem běžec, co je šťastej jak blecha, když dá desítku pod hodinu.

Pokořit svůj loňský osobák není pro mě jen tak. Mám v živé paměti to úsilí, které mě to stálo. Je jasné, že se to musí naplánovat. Co mi je hned jasný, i když by to bylo krásný, že útok na dvojhodinovou hranici je zcela mimo mé současné schopnosti. Už vím, že tempo 6:10 jsem schopný udržet patnáct kilometrů a pak prostě chcípnu. A to nechci, to je jasný.

Takže kompromis zněl: běžet prvních deset kilometrů tempem 6:10 a pak zpomalit na 6:20 a pokusit se v tomto tempu doběhnout až do cíle. Byl by to krásný čas 2:12. Hned jak jsem si to takhle krásně namaloval mi bylo jasné, že realita bude mnohem košatější a že to bude dobrodružství.

Jakmile jsem vyběhl, tak jsem věděl, že je to dobrý den. Držet tempo 6:10 se lehčeji řekne než provádí. Tak se stalo, že na pátém kilometru jsem byl na tempu 6:14. Tak takhle teda ne kamaráde, musíš trochu přidat a držet se plánu. Přidal jsem, to jo, ale asi jsem to trochu přehnal a první desítku dokončil v průměrném tempu 6:04. Super! Teď ta jednodušší část: zpomalení. To mi snad půjde. Ubral jsem a snažil se, co nejvíc uvolnit.

Šlo to líp než jsem čekal. Bohužel ne až do konce. Do patnáctého kilometru jsem se dost držel plánu a tempa 6:20. Ještě ten šestnáctý by se docela dal. Pak mi to ale šlo pořád hůř a hůř. Asi jsem to těch prvních deset kilometrů v tempu 6:04 přehnal. Proč jsem se jen nedržel plánu sakra!? Trochu jsem ještě zpomalil a snažil se znovu nějak uvolnit a odpočinout si. Chvilkami se zdálo, že to jde, chvilkami zase že ne.

Přes veškerou snahu nebyly poslední tři kilometry tak úplně podle mých představ a už vůbec, podle mých výpočtů. Zdálo se mi, že se hrozně vleču. Co mě hnalo vpřed bylo to, že i přes tyhle peripetie ten čas nevypadal zase tak beznadějně.

Už po páté jsem přeběhl vedle stejné tlupy spících kačen, které se s blbými kecy rozutekly do všech temných stran, aby se hned za mnou zase rychle vrátily do svého vyleženého důlku.

Myslel jsem, že pomyslnou cílovou páskou proběhnu ještě před tunelem, ale ne, hodinky mi ukázaly cíl až v tunelu. Pro jistotu jsem ještě proběhl celý tunel a ještě kousek za něj, aby zase naskočila džípíeska.

Když jsem mačkal stopku, byl jsem fakt rád, že to mám za sebou. Ten závěr nešel fakt podle mých představ. Garminy na mě ale hned zabzučely, že jako nový rekord. Tak jo, super! Teď ještě ty dva kilometry dojít po svejch domů.

Závěr: Nakonec se ukázalo, že jsem se od svých výpočtů moc neodchýlil a zaběhl čas 2:14:04. Takže obrovská spokojenost. Teď už můžu být po bitvě generálem a říct si, že jsem se měl víc držet svého plánu a nepřepísknout tu první desítku, protože pak by mi zbylo víc sil na ten závěr. A nebo bych taky klidně mohl s vyplazeným jazykem doběhnout za dvě a půl hodiny, a nebo to po sedmnácti kilometrech vzdát s tím, že dneska to nějak dře.

A tohle na běhání vlastně miluji. Ono kašle na vaše přání, představy a výpočty a nechá vás uběhnout jen to, na co v tu chvíli opravdu máte.


Tak já nevím

5.3.2018

Plán byl jasný. Sobota a neděle 24. a 25. února dva delší běhy. Den volna a v úterý další delší běh trochu relaxační. Pak den volna a ve čtvrtek a v pátek 1.a 2. března zase dva delší běhy. Trochu mě v hlavě strašil plán, zaběhnout každý ten běh o kousek dál. A tak jsem šel na to.

Sobota 24. února večer v šest vybíhám. Tempem se držím hodně zpátky, abych se nezmordoval hned prvním během. Trať jsem zvolil tu nejčastější a nejvyběhanější. Je skoro po rovině (i když jsem na Vysočině, že jo). Výsledná vzdálenost byla dána výběrem této trasy a to 12 km. Nic převratného. Průměrné tempo 7:30, teplota -9°C.

Druhý den neděle 25. února. Opět večer v šest. Tentokrát volím výběh ven z města. Hurá do kopců. Volím známou trasu kolem Staré plovárny, Pančavu do Ráje a Rančířova. Neodbočuji na Okrouhlík, protože to by už bylo pro dnešek moc. Běželo se fajn, jen jsem trochu polevil v tempu, což bylo dáno druhým delším během v rozpětí 24 hodin, ale taky zvolenou trasou, kde vlastně kromě začátku neexistuje rovina, no a taky teplotou -12°C. Tempo 8:01. Výsledná vzdálenost 14 km, takže o dva víc než včera.

Pondělí jsem dle plánu vynechal a vyběhl jsem v úterý 27. února. Teplota stále -12°C. Jako trať jsem chtěl vybrat svou standardní dvanáctku kolem řeky a když bude nálada, tak si kolečko mezi lávkami udělám ještě jednou. Byla by to krásná patnáctka. Ale na můj vkus moc rovná, takže se v průběhu prvních kilometrů rozhoduji běžet po Mlýnské a vyběhnout ten nechutný kopec po Dělnické ulici a pak po Helenínské ke Břízkám a po Polenské zpět. Zde se pak napojit na cyklostezku kolem řeky. Je to sice dál, ale o to horší cesta. Výsledkem je 15 km tempem 7:51. Takže docela pohoda.

Čtvrtek 1. března je první den druhé série. Volím rasu přes Horní Kosov a odtud k řece. Za lávkou za Kauflandem se vydám na Keťásek a nahoru k Lídlu. Aspoň nějaký kopec. Hurá zpátky k řece a tam ještě jeden okruh mezi lávkami. Pak se kolem Modety a ZOO vracím zpět. Teplota krásných -8°C, tempo 7:57, no aspoň že pod osm. Vzdálenost 17 km je zase o kousek delší. Tak ještě zítra.

Pátek jsem jel do Chrudimi a zpět, takže krásné tři hodiny v autě. Nějak se necítím a chce se mi spát. Ani druhé kafe během dopoledne nezabírá. Po návratu si zkouším odpočinout, než vyběhnu. Když nastal čas, zaberu, že se zvednu z gauče a nic. Tělo prostě neposlouchá. Chvíli jsem ho přemlouval, ale říct si nedalo. Sice vstalo, ale neoblékalo se a jen se tak ploužilo. Asi jsem ho měl nějak donutit a vyběhnout, ale po chvilce jsem toho s úlevou nechal a zase si lehl. Tak tohle fakt nevyšlo. Je jisté, že jsem své staré tělo donutil uběhnout pěknou štreku, ale je vidět, že má svou hlavu a že mě prostě zastaví, když blbnu příliš.

Sobota tvrdý relax. V neděli jen pár kilometrů chůze.

Teprve dnes ráno se sbírám a v šest vyrážím. Rozhodnutý si udělat sice krátký, ale svižný běh. Sněží a fouká vlezlý vítr. Teplota -4°C. Rozhoduji se jen pro krátkou tříkilometrovou trasu, kterou si vybírám, když se mi moc nechce. Ale zase udržím vyšší tempo i kadenci, se kterou se chci držet mezi 170 a 180. Vychází to. Tep mi to a tam vylezl nad 141, kde mám nastavený alarm. Zkouším se dýcháním zklidnit. Zdá se, že to zabírá. Cestou zpět je to pořád do kopečka, sice úplně malého, ale dnes jsem ho fakt cítil. Snažím se s kadencí zůstávat nad 170. Výsledek je 3.7 km v tempu 6:14 (už se blíží jaro, teď už je to jistý). Průměrná kadence 178, což se mi zdá super. Průměrná tepovka 137 taky dobrá.

Závěrem musím říct, že jsem to s tím plánem pěti delších běhů přehnal. Prostě je mi 57 a nesmím tak tlačit na pilu. Zkusím to znovu až za lepšího počasí.


Intervaly, fartlek, nemoc a spol.

24.2.2018

Předminulý týden jsem se moc necítil a měl jsem pocit, že na mě něco leze, pak to zase přešlo. Od středy už ale ležím jak volský hnát s nějakou chřipajznou, či co. Alespoň si trochu odpočinu a zapřemýšlím.

Minulý týden jsem si řekl, že budu začleňovat jednou do týdne intervaly. Závoďáci se diví, k čemu to hobíkovi, který ještě k tomu ani nezávodí je. Nu pro zpestření přece, to dá rozum. Nezávodím a nemusím tudíž na nic trénovat. Ono by to taky v mých padesáti sedmi letech bylo asi k prdu.

Když ale člověk nezávodí a nežene ho do běhu potřeba naběhat kilometry, které potom zúročí v závodě, musí si najít jinou motivaci. To, že vás běhání baví nestačí k tomu, abyste jak blb vstal ráno o hodinu dřív a vyběhl do mrazivého rána. Nebo po únavném a náročném pracovním dni se převlékl a jen tak si šel zaběhat dvacet kilometrů. Teda to bych asi lhal, že se přesně tohle nestane. Stane a mě se to stává dost často.

Ale přesto, jsou okamžiky, kdy se mi nechce. Někdy se neukecám a pak jsem na sebe naštvaný. Někdy se ukecám až časem a pak vyběhnu s plným žaludkem až po večeři. Každý, kdo to alespoň jednou zkusil, tak ví, že to není to úplně ořechový a když to všechno dobře dopadne, tak máte jen pokaženou první část běhu.

To ozvláštnění běhu něčím, co nedělám každý den fakt zabírá. Občas mě to napadne až když běžím. Dost často je to jen malá odbočka a následný běh místy, kde jsem ještě neběžel. Někdy je to přidání nějakého kopce.

Nejzábavnější ale je si něco vymyslet předem. Naplánovat si běh trasou, kde běžíte skoro pořád do kopce. Nebo si říct, že nezahnu na otočce přes most a poběžím dál podél řeky s tím, že tam dál přece nějaký most zase bude, nebo ne?

Intervaly jsou na to taky moc dobré. Když jsem začínal s běháním (ještě to není ani dva roky) tak jsem na to šel přes střídání běhu s chůzí, ale to už jsem tady párkrát popisoval. Taky jsem si říkal, že časem to zkusím naruby, že budu střídat pomalý běh s rychlým. Pak to ale nějak vyšumělo. Bylo to asi tím, že jsem pochopil, že musím nejdřív něco naběhat, připravit svaly, plíce, srdce a celý kardiovaskulární systém na delší běhání. Mám pocit, že teď přišla ta pravá chvíle.

Než jsem ve středu ulehl, tak jsem absolvoval první intervaly. Na mé nejoblíbenější dvanácti kilometrové trase kolem řeky lehce běžím pět minut a poté vložím patnáct vteřin rychlého běhu. Ten první běh byl rozpačitý, protože jsem nevěděl, jak moc rychle si mohu dovolit běžet, abych to byl schopný opakovat po celých dvanáct kilometrů. Teď vím, že se nemusím moc držet zpátky, protože to dám.

Při intervalech, když jsem se rozbíhal jsem zkrátil chůzi a prodloužil běh vždycky po minimálně dvou bězích i když jsem měl pocit, že můžu hned. Ukázalo se to jako dobrá taktika a tak to chci zopakovat i teď.

Můj cíl je po pěti vteřinách přidávat na rychlostní vložce až na jednu minutu, tedy pět minut lehkého běhu a minutu rychlého běhu. Pak se uvidí, co dál.

Když už jsem v titulku zmínil slovo fartlek, tak jen krátce. Já rozdíl mezi intervaly a fartlekem vnímám asi trochu volněji. U intervalů si přesně stanovím časy nebo vzdálenosti a pak je se železnou pravidelností střídám. U fartleku nechám hodinky, obrazně řečeno, doma. Střídám si rychlosti, ale i výběhy a seběhy, jak se mi v tom daném okamžiku zachce. Je to nádherné oživení a to i přesto, že si dáte pěkně do těla. Ale jak jsem napsal výš, u mě jsou teď na pořadu dne intervaly. Cílem je spíše oživení jednoho běhu v týdnu, než nějaké výkonnostní zlepšení. I když i v něj tak trochu doufám :-)


Pod psa

18.2.2018

Nevím, jestli takto vypadám i zvenku, ale uvnitř se cítím přesně tak. Něco na mě leze. Chtěl jsem dnes běžet něco delšího, ale trochu jsem ubral na svých běžeckých představách.

Původně jsem chtěl dát něco delšího, tedy půlmaratónek a dál. Měl jsem v plánu po každých patnácti minutách běhu zařadit dvě minuty chůze. Říkal jsem si, že mě to pomůže zdolat delší trať.

Ale ouha, již včera mě začaly pobolívat klouby, divně se zajížděly za očima a taky od nosu až dovnitř do hlavy. Když jsem se nadýchl, tak ten chladný vzduch (v obýváku máme 24 ° C) se prohnal hlavou, narazil na zadní stranu skla, na kterém se objevily malé prasklinky. Do ho ale nezastavilo, stočil se po obou stranách, prohnal se kolem uší a vepředu, někde za čelem se zuřivým úderem. Takový malý osobní CERN.

Dnes se mi tak, že dá rozum, vůbec nechtělo. Nakonec jsem se ukecal. Mé běžecké já již v představách podnikala dlouhý a nikdy nekončící po zimní Vysočinou. Mé druhé já, na protivnější, do to brblalo: “To nedáš! Dneska ne. Zkus jen taková tu zdravotní. Hele 5 kilometrů max, jasný!?”

Vyběhl jsem odhodlaný ke kompromisu a dát sedmičku. Ale po dvou kilometrech mi bylo jasné, že chce přeci jen něco trošičku delšího. Nejdřív mě napadla standardní zimní dvanáctka. Tady jsem se zeptal se zpestřením běžel na pátek. Nakonec jsem si k ní dal ještě takovou malou tříkilometrovou okliku.

Na to, jak jsem se cítil a jak se mi žalostně nechtělo, tak nakonec to byl krásný a po rychlejším pátku relaxační běh. Vzdálenost 15,24 km je pro mě taky víc než průměr.

No a teď se jdu trochu vymarodit.


Úseky

16.2.2018

Už mě ta zima fakt nebaví. Pořád jen samé to zimní pomalé dlouhé běhání. Není nad to si tu a tam porušit vlastní pravidla :-)

Včera jsem vyběhl hned ráno v šest. Bylo -7°C a naštěstí už ne tak úplná tma, jako ještě před pár dny. Běželo se mi fakt krásně a jelikož jsem měl trochu více času tak jsem se nechal svými nožičkami vynést ven z města. Trasa to byla stará známá moje letní ranní klasika.

Řekl jsem si, že když se mi tak hezky běží, tak to zkusím udělat v tempu 6:00. Asi jsem trochu zapomněl, na ty kopečky, ze kterých se tahle trať skládá. A navíc ten hadr kolem ksichtu, abych nedýchal těch -7. No nakonec jsem to dal za 6:24. Ale což, taky dobrý.

Dnes jsem se vydal běhat večer. Výběr tratě byl úplně bez fantazie, protože to je moje klasika pro zimní večery. Už odpoledne jsem si ale řekl, že kopečky dneska fakt ne, ale že si běh zpestřím tím, že po každých pěti minutách volného běhu zařadím patnáct vteřin běhu rychlého. Ze začátku jsem byl v těch rychlostních vložkách trochu opatrný, protože jsem nevěděl, co to se mnou bude dělat, ale jak jsem běžel dál a dál, tak jsem pomalu ztratil ostych a běžel jsem, co zrovna terén umožňoval. Přece jen na většině trati ležel sníh a led. A švihnout s sebou, to jsem zrovna nechtěl. Ale i tak dobrý. Tempo v těch rychlostních vložkách 3:50 až 3:25 je na mě fakt dost dobré.

Tenhle běh mě fakt bavil a je jasné, že si to zopakuji a asi hned příští týden.

V neděli si chci vyběhnout hned ráno. Asi se zase dám na delší cestu. Koketuji s myšlenkou si ten běh prokládat krátkými chodeckými úseky. Uvidím, jak se vyspím :-)


V lednu 2018 naběháno 208 km

31.1.2018

Máme konec ledna a mě se podařilo dosáhnout další mety. Když jsem začal běhat, bylo tou metou naběhat za měsíc 100 km. Později jsem tuto pomyslnou laťku zvedl na 150. Někdy v polovině loňského roku jsem začal pošilhávat ještě o kousek výš.

Dokázat tak za měsíc naběhat 200 km, to by bylo super. Nejblíže jsem byl v září 2017, kdy jsem naběhal 177 km.

Konečně tento měsíc, tedy leden 2018 se to stalo. Zcela záměrně nepíši, že se to podařilo, ale že se to stalo. Minulou zimu jsem ubral na rychlosti a o co jsem ubral z rychlosti, o to jsem přidal na běhaných vzdálenostech. No a na jaře jsem poznal, že je to dobré.

Letos jsem začal s běháním hned pěkně zčerstva 1.1. a to rovnou šestnáct kilometrů. Za tento měsíc jsem uběhl tři půlmaratony. Dalších pět běhů bylo delších než patnáct kilometrů a další tři běhy (včetně toho dnešního) byly delší než deset kilometrů.

No prostě takové to dlouhé zimní běhání :-)

Na další metu už moc nekoukám. Těch 200 km je už až až. Minimálně časově. Nechám tomu volný průběh. Uvidíme, zda to byl jen takový náhodný peek, nebo jestli se mi to podaří letos zopakovat a případně kolikrát.

Jsem zvědavý, co na to řekne jaro, až začnu zrychlovat.


Prohlašuji dlouhé zimní běhy za zahájené

6.1.2018

Dnes ráno se mi vůbec nechtělo. Jak tak ale piju kafe, tak mi do pravého oka zasvítí sluníčko. Mrknu na teploměr a ono 10°C, samo, že na něj svítilo slunce, ale i tak. Tohle stojí za přemožení své přirozenosti a vyběhnout.

Když je tak krásně, tak to chce z města ven, nad tím nemá smysl moc dlouho dumat. Začínám jako téměř vždy Koželuhama, pod City parkem a za ním samozřejmě nikoliv k ZOO, ale kolem dopravního hřiště směr Stará plovárna.

Oběhnout Starou plovárnu a přes Pančavu to vzít Sasovským údolím, tak to v první řadě.

Ta cesta Sasovským údolím je krásná a stromy kolem se na dívají zřejmě už hodně dlouho. Přes Ráj jsem to vzal lesem do Rančířova.

Proběhl jsem kolem rančířovského kostela au rybníka zahnul směrem na Čížov.

Tady jsem potkal pár zvířecích kamarádů, kteří také využívali jaro uprostřed zimy. Jedno foto a pokračuji. Z Čížova jsem nabral směr Okrouhlík. Je jeden a půl kilometru pořád do kopce. Nahoře, v nejvyšším bodě stojí chata proslulá vděčnost zde přechodně ubytovaných migrantů z Iráku.

Od chaty je to k okrouhlickým rybníkům pořád z kopce, tak jsem si stačil pěkně odpočinout. Cestou dolů jsem si vyfotil i sluníčko prodírající se mezi stromy.

Na Okrouhlíku bylo pěkně živo. Zima se moc nekoná, i když na vodě je led, lez by na něj jen sebevrah. Z osadníků to někdo evidentně přehnal s intenzitou přípravy oběda.

Dávám sem fotku až z hráze horního rybníka, protože se mi líbí. Z Okrouhlíku jsem pokračoval známou cestou na Vysokou a dále na Bradlo. Tam jsem měl chvíli cukání pokračovat dál do Rantířova a vyběhnout si Zaječí skok. To by však znamenalo zaútočit na můj třicetikilometrový rekord. Určitě to udělám, ale ne dnes.

Od Bradla jsem to vzal cestou nahoru do Jihlavy. Je to zase něco přes jeden a půl kilometru pořád do kopce. To se mi líbí. Seběhnout pak v Veterině už nedalo tak velkou práci. Přesně před hlavní bránou vypínám hodinky a přecházím do chůze. Domů to mám necelé dva kilometry, které mi pomůžou uvolnit svaly.

Doma jsem zjistil, že jsem si sice nasadil hrudní pás, ale jaksi jsem zapomněl na něj přicvaknout takovou tu divnou věc :-) Jak se ukázalo, bez ní to nic neměří a je to úplně k prdu. Přitom vždycky ještě doma zapínám hodinky a koukám, jestli všechno naskočí, jak má, abych pak neřešil problémy před barákem. Dnes taky, a vše bylo v poho. To, že se k hodinkám připojil měřič tepu, který se spokojeně válel na mrazáků. No nic, s věkem se to bude asi zhoršovat.


Rok 2017 v číslech

.1.1.2018

Rok 2017 je historicky prvním kalendářním rokem, který celý běhám. To je prvenství, které tomuto roku již žádný další nevezme, to je jisté. Ale i tak lze již leco srovnávat.

Za celý rok nachozeno a naběháno 3232 kilometrů. Zůstal jsem tak celých pět set kilometrů. Ale vzhledem k potížím, které mne tento rok doprovázely, to je skvělý výkon.

Naběháno celkem 1475 kilometrů. Celkem 125 běhů. V průměru tedy 11,8 km na jeden běh. To je zase mnohem víc, než v co jsem doufal.

Popis 2016 2017
Průměrné tempo 7,45 min/km 7 min/km
Průměrná TF 127 bpm 135 bpm
Nastoupáno 17.684 m 28.880 m
12 min. test 2,05 km 2,38 km
Hodinový běh 8,98 km 10,59 km
1 km 05:14 03:44
1,5 km 08:11 06:42
3 km 17:45 15:32
5 km 31:05 27:19
10 km 1:07:19 56:03
15 km 1:53:46 1:32:07
20 km 2:37:36 2:12:23
Půlmaraton 2:46:14 2:19:39
25 km 3:08:03
30 km 3:45:39

Výsledky jsem převzal z webu Endomondo. Mám tam nejdelší historii a také tato čísla lze získat velmi snadno.

Stále se zdráhám své běhání označovat jako trénink, protože na nic netrénuji a také slovo trénovat tak nějak navozuje představu, že výsledkem by měla být vyšší rychlost, delší vzdálenost, větší výbušnost a co já vím, co ještě. Místo toho si jen tak běhám, protože mě to baví. I tak je vidět, že zlepšuji. Pomalu, ale zlepšuji.

Do nového roku 2018, do 58. mého roku na tomto světě vstupuji v naději, že na jeho konci budu moct připsat třetí sloupec.