Archiv 2019


Pořád to koleno

8.3.2019

Ne, že by mě bavilo pořád mluvit o svém kolenu, ale už mě to prostě se*e. Dalo mě opravdu dost přemáhání, abych vydržel čtrnáct dnů nevyběhnout. Ten druhý týden jsem to dvakrát málem nevydržel a jednou jsem už dokonce držel v ruce své běžecké boty. Nakonec ale vždycky vyhrálo mé ukázněné já.

Po čtrnácti dnech jsem 1. března vyběhl na malý testovací běh. Tenhle okruh, který měří necelé čtyři kilometry běhám jen, když mi něco je. Zaživa se na něj nevydávám. Výsledek byl takový, že jsem to uběhl, ale koleno jsem cítil a druhý den mě regulérně bolelo. Bolest ale rychle utupovala a následující den už bylo všechno v normálu.

Na další testovací běh jsem se vydal 4. března. Okruh jsem si prodloužil o oběh Staré plovárny a "natáhl" ho tak na necelých šest kilometrů. Tohle běhám, když se mi fakt nechce, což je většinou tak jeden dva dny, než na mě něco začne lízt. Tentokrát mě koleno trochu bolelo v závěrečné třetině, ale po doběhu se vše brzy uklidnilo. Z toho jsem usoudil, že se to lepší.

Na zatím poslední testovací běh jsem se vydal včera. Rozhodl jsem se jít na svůj krátký okruh přes Větrník, Ráj a Starou plovárnu, který běhám, když nenám moc času, takže většinou ráno před prací. Celé to měří devět kilometrů a nastoupám při tom 153 metrů, což se už nedá považovat za rovinu. Trochu jsem měl strach, jestli jsem to neuspěchal, protože kdyby něco, musel bych to dobelhat celé. Nikde žádna zkratka domů. Rozhodl jsem se, že poběžím mimořádně pomalu a pořád jsem si kontroloval došlap, abych zatěžoval koleno jen na ohyb. Myslím, že to přispělo k tomu, že jsem to absolvoval bez nějaké větší újmy. Koleno jsem při běhu cítil, ale nezlobilo. Po doběhnutí se nezhoršilo, takže asi super.

Dnes ráno bych slovo super asi už nezvolil. To koleno zase naříkalo. Teď před obědem mám pocit, že už je zase vše v cajku. No, v každém případě je vidět (a hlavně cítit) že se koleno lepší a že na oklepání se po zátěži potřebuje stále kratší dobu.

Pořád si ale neumím představit běhat vzdálenosti, jako dřív a o tempu už ani nemluvím. V mém věku se musím obrnit trpělivostí. Asi se to bude táhnout pár týdnů, možná i měsíců. A pak, což není vyloučené, se to tu a tam ozve zcela zaručeně v tu nejnevhodněší dobu. Ona taky, kdy je u běžce vhodná doba na bolest kolene, že jo.


I když běhám, tak chodím

23.02.2019

Od doby, co běhám jsem se skoro nedíval, jak jsem na tom s chozením. Poslední rok jsem se na statistiky nepodíval vlastně vůbec. Teď, když mám problém s tím zatraceným kolenem, tak mi chůze zase přijde jako docela dobrý nápad. Když nemůžeš běžet, tak jdi. Nedalo mi to a mrkl jsem se do statistik na Endomundu, kde je všechno pěkně od začátku.

Tento graf ukazuje mé chodecké aktivity. Skromný a nenápadný začátek v druhé polovině roku 2014. Euforii roku 2015 a výlet do nebes v roce 2016. V polovině roku 2016 jsem začal běhat, ale i tak mi zbylo dost prostoru nachodit nejvíc kilometrů. V dalších letech přidávám na běhání. A je to přirozeně na úkor chůze. Když to dám dohromady, vypadá to už trochu lépe.

Ten blázinec z roku 2016 je pro mne dlouhodobě neudržitelný, ale krásně vidět, že dohromady se každý rok dostanu nad 3000 kilometrů. Je také hezky vidět, jak běhám víc a víc. Že je to na úkor chůze je jasné. Každý rok se mi něco stane (je zajímavé, že ta zranění se udála vždy na jiných aktivitách než při chůzi či běhu) a vždy se uchýlím k chůzi, takže nakonec to s tou chůzí nedopadá tak špatně, jak jsem si představoval.

Teď, když mám porouchané koleno, tak jsou procházky zase aktuální. Navíc venku se dělá opravdu krásně.


Koleno, au au

22.2.2019

Už to budou tři týdny, to byl ještě všude led, jsem uklouzl na chodníku. Ne při běhu, ale normálně při cestě do práce. Nohy se mi rozjely jak unavený štětce. Na zádech bágl s noťasem, ten se musí zachránit. Nejsem žádný ořezávátko a tak jsem ten provaz včas zastavil. Trochu divně jsem při tom musel zkroutit pravou nohu, ale zvládl jsem to. Ani rukama jsem se nedotkl chodníku.

Chvíli jsem se v duchu plácal po rameni. Jseš fakt skvělej, borec namakanej. Pravá noha kolem kontníku jen nesměle zvedala ruku, že by k tomu taky chtěla něco říct. Nepleť se do hovoru, když se baví dospělí, utnul jsem její pokusy o slovo.

Noha slušně počkala den a pak pořádně zařvala. Koleno bolelo jak čert, že jsme skoro nemohl chodit. Tohle nevypadá dobře, to mi bylo hned jasný. Počkal jsem pár dní, chodil jsem po několika letech zase tou nejkratší cestou.

Po několika dnech klidu to už vypadalo docela dobře, i když jsem koleno pořád cítil. Natáhl jsem kolenní ortézu a zkusil vyběhnout. Jen tak tři kilometry. Běh nic moc a po něm taky moc ne. Ale za dva dny mě otrnulo a zkusil jsem uběhnout sedm kilometrů bez ortézy. No, uběhl jsem je, ale koleno se ozvalo pěkně naplno. Byl jsem zase na začátku. Sakra.

Vydržel jsem týden a zkusil bez ortézy znovu tři kilometry. Nebyl to dobrý nápad. Běželo se mi sice docela dobře, za to po běhu se ozvalo koleno a to dost hlasitě. Vlastně mě bolela skoro celá pravá noha, jak jsem přetížil i ostatní klouby a svaly. Začal jsem trochu cítit i levou kyčel, kterou jsem si pochroumal vloni. Určitě to je z toho kulhání.

Rozhodl jsem se, že si zkrátka musím dát běžecký půst a to tak dlouho, dokud budu to zatracený koleno při chůzi cítit. Zatím je to pět dnů. A mě už svrbí palce na nohou. Musím to ale vydržet. S tou kyčlí se to vloni taky pořád opakovalo, než jsem na měsíc nevysadil.

Doufám, že to měsíc trvat nebude. Držím si palečky.